Že vcházím do místnosti s pocitem, že tam nepatřím. Připadám si jako loutka v černobílém filmu, kde místo lidí jsou siluety, kde místo slunce pluje na obloze šedý mrak a upřímné úsměvy si představuji už jen ve své fantazii.

Možná

Naše činy, které jsou pro druhé utajeny – a nás bolí.

Slova, která nás tíží a ze strachu je nikdy neřekneme.

Svět který nám otevírá dveře

.. když jste se točily pořád dokola, a podívali jste se dolů a točila se vám nádherná fialová sukně, když jste poprvé šly bosky po rozpálené cestě..když jste poprvé ucítili tu bolest hlavy, když sníte rychle vanilkovou zmrzlinu, když jste poprvé řekli miluji Tě a mysleli jste to upřímně, kdy jste se smály rozpustile všem roztomilostem, když jste si kráčeli po špičkách a zpívali jste si tu užasnou melodii co hrála na vašem prvním rande,když jste si vkládaly tu užasnou mašli do vlasů a cítila jste se jako víla

...Vracet se tak do neznámých dálek a vracet se s takovým štěstím, které nikdo nikdy před vámi ještě nikdy neměl - a ten pocit bude jen Váš a nikdo Vám ho nevezme. Bude Ti barevní, okouzlující, báječní, tančící, zpívající a bavící se se vším a všemi, neumíte být jiní vy totiž takový jste stále. Někdy možná méně, ale to jen proto, aby jste si toho pak znova mohli užívat s plnými doušky. 

..život si s Vámi stále hraje a vy na oplátku s ním . Stále je o krok napřed a vy jej se smíchem předbíháte..Z té výši ve kterých jste vidíte vše s nadhledem a v jasných barvách, že i černobílý film se na Vás směje s radostí.

..i přesto umíte chodit po chladných a mokrých cestách. Vyčerpává to, ale vy víte, že se máte pokaždé kam vrátit. A když se vrátí na vaše nohy ty těžké boty se kterýma se ještě brouzdíte v bahně, nátáhne Vám někdo ruku a řekne jak máte vylést. Řekne Vám co máte udělat, ale když víte co je doopravdy to správné. Neposlouchejte ho. Až slunce vypálí vodu a hlína vám vyrýsuje cestu, jděte na louku a trénujte létání- vy jste totiž originál ! 

 .. protože Vy už víte jaká jsem. Píšu to co píšu, tvrdím to co si myslím a z nikým se nehádám já jen přesvědčuji. Někdy se zdám jako pesimista, někdy zase jako smutná, ale vždycky to jsou jen odrazy mých myšlenek a právě prožívaných momentů, které nepatří k mojim nejšťastnějším. Možná to ani nevíte, a možná to ani nečtete, ale můj naivní pocit, že přece jen existuje jeden jediný člověk co si techto pár řádků přečte a ještě k tomu rád, mám pak tedy právo se zbavit té tíhy co mě občas provází.

Nevnímám slova písniček o zlomených srdcí, stejně jako nevnímám, když po ránu prší, jako nevnímám smutek lidí, ale užívám si kapky stékající po tváři. Je zbytečné a marnivé to brát jinak. Začínám si být pomalu jistá sama sebou a tím co dělám. Chybí mi spousta věcí a taky mi chybí spousta lidí, ale proč na to myslet, když je okolo spousta ostatních věcí?

Nevím jestli to dopadne dobře, ale v tuhle chvíli je mi to upřímně jedno. Žiju z pocitu, že to bylo to nejkrásnější a já byla jako princezna. Stejně jako ony. Nikdy jsem necítila tento pocit a chci si ho užít a nevidím důvod proč se ho vzdát? Já mám chuť si to myslet a taky chci .. Těším se na další kapitoly (jestli to tak můžu říct) pohádky a snít o svém princi.

Vždyť potom je už všechno jedno a barvy jsou zase o něco sytější než bývaly :)

Když nenacházím inspiraci, tak se zamyslím...nad 4 věci co bych...nebo co chci..nebo...však čtěte :)

ČTYŘI věci, které bych nikdy neudělala:

-nikdy bych nikoho nezabila

-nikdy bych neutekla z bojiště

-nikdy bych nezpívala na veřejnosti

-nikdy bych nesnědla celé rajiče

ČTYŘI věci, které chci v životě udělat:

-dosáhnout nejvyššího uznání

-zachránit

Ještě jeden a už to bude 100... 100 lidi co napsali www.bludicka.pise.cz a podívali se na kousky mojich myšlenek :) Jak krásné vědět, že za tak krátkou existenci toho blogu se přišlo podivát... tady přijde..rovná stovka :) Díky :)

Jaké by to asi bylo...kdyby stěny uměly mluvit

A zase jsem tady :o) Je přesně půl noc a já tančím v myšlenkách valčík na tu sladkou melodii Blues.. prostě ten nádherný Moon Dance  :)

CO se mi honí hlavou?? Jednoduché ... Prostě NIC :)

Absolutně nemám zdání k čemu bych tento pocit co právě poslouchám přirovnala.

Ano, miluji to. Přesně tento stav... hlas Johnnyho Cashe rytmus Blues a ja sama v otevřenám okně sedím