Skříň v noci praská.
Snad mi odpustí, řádky Tvých pohledů.
Na mých myšlenkách si ustlala neposedná touha po klidu ... Vykrádá mou pestrobarevnou vůni z hlavy.
Přála bych si, aby všechny rty, které mlčí ...
Zamykáme se do vlastních klecí, ego vraždí tu krásu srdcí ... Jako kámen ve vlastní kapse ...
Slunce začíná prokrvovat naše přání ...
Nikdy nebylo lehké, hledat melodii pro mé slova ...
Existuje na naivitu lék? A jestli ano ... můžete mi ho hned píchnout do žil nebo mě ním rovnout praštit po hlavě?
Já vím ...vím...vím. A pořád dokola .... ufňukaná holka a příšerně umíněná! Prostě chci teď hned slunce a tu barevnou deku... moře krásných pohledů a blankytné mráčky do tvarů ... netvarů.
Noci raději prosedět
Milovat se s nocí, když rána ještě spí.
Není to nic. Není to žádný čin, žádné slova, žádný dárek ani skutek ...žádný.
Pomož květům kvést. Zapíš se a daruj někomu ....něco neuvěřitelného a přitom tak jednoduchého.
Nenechej utrápené oči vyhlížet svou naději ... Staň se dárcem kostní dřeně.
A přidej se mezi nás ... přidej někoho, mezi nás ....
-www.czechbmd.cz :)