Tisíc dnů s vámi ... tisíc dnů se mnou.

  Když se snažíš nejlépe jak můžeš, ale neuspěješ,
když dostaneš co chceš, ale ne to,

Drahá Temnoto,

"Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce." 

Dnes za mě promlouvá pan Honoré De Balzac. Lépe bych to já, říct nedokázala.

Ten den je tady zpátky. Každý první den v novém měsíci, já vzpomínám. Jako slunečnice za sluncem, já se otáčím za Tebou, do mých vzpomínek ... Do všech dnů, do pohledů, do úsměvů, za každým ranním pohledem, za každou milostnou vteřinou, ..a přijde mi to jako sen. A pláču. Pláču za Tebe a pláču za sebe, ale ne za nás. S každým mrknutím,

Jsem ... jen jsem. 

Buď ... jen buď ... nic víc ...cítíš tu lehkost?

  Budu Ti tiše psát .. po rukou psát. ... že hlas se mi trochu chvěje.

A najednou ... v tom tichém klišé, je spousta pravdy.

Pod víčky mít ... skrýš.

  ‎..."..a pokud jsem se něco naučila, tak je to milovat. Milovat jako mít rád na druhém každou jeho věc. Ať už se vám na ni něco nelíbí, ať už není dobrá a má nějaké chyby. Když milujete, nemáte rádi jen ty dobré a krásné věci, které se tak snadno milují. Musíte přijmout osobu se vším, co k ní náleží... Protože když někoho miluješ, miluješ ho celého" ...