Duše v kleci

 Mít štěstí nás šťástným neudělá. Stejně tak jako dar, slova nebo oddanost k druhým. Dnes už to však vypadá, že nejprve se musíme cítít v bezpečí, abychom pak mohli být šťastní nebo milovat. Musíme mít jistoty, jistoty v lidech, že budou či nebudou dělat to, co se nám líbí a nelíbí. Jistoty ve věcech, že budou pracovat a sloužit nám tak, jak mi chceme a kdy chceme. Jistotu, že vše bude podle nás. Jistota je však nejlepší kamarád vlastnictví, které nikdy nedá šanci svobodě a štěstí. Pokud žijete ve vztahu, tak to možná dobře znáte. Jakmile partner vám řekne, že třeba přátelství (ale to opravdové a upřímné) s přáteli stojí vaši lásce a ubližuje, doporučuji vám se sbalit a odejít, protože právě jste se stali vlastnictvím, v podobě jistoty, za přetvářkou lásky, ale v právé podstatě ten druhý po vás chce jen bezpečí. Zdá se vám to komplikované? Ale není ... jednoduše řečeno, můžete vlastnit druhé lidi, ovládat je, řídit jejich čas, myšlenky, životy a snad i nálady, rozhodovat o všem možném a vydírat druhé slzami a vztekem, ale pravdou je, že vám to nikdy nedá ten pocit bezpečí který hledáte... A nemůžete být ani šťastní ani milovat, dokud vy sami, uvnitř sebe, si nazačnete důvěřovat. 

Proto vám všem přeji do nového roku svobodný život, všem, všem duším, které jsou klecích ...

PS: a speciálně jedné duši, jednoho přítele, který žije na jihu Francie. Buď svobodný a šťastný. 

Tvá Bludička