Jsi přesně tam, kde máš být. Jsi přesně tady. Teď a na tomto místě a každý tvůj krok, rozhodne o tom,co bude dál. Rozhodne o tom, kde budeš, jak se budeš cítit a co všechno budeš zažívat. Říkám, žíj přítomností. Říkám, žíj momentem. Říkám, jsi právě tady. Víš o čem sníš, rozhodni se právě teď, své sny uskutečnit. Přestaň se bát a udělej cokoliv, ale udělej něco. To co uděláš teď, ovlivní vše, co bude.

Nemůžeš stát a čekat, nemůže snít a snít a snít, živit se prachem a polykat prázdno. Musíš jít a zkusit to. Občas to znamená opustit ty jistoty, které známe, ta místa, ty lidi. 

Ale pamatuj ... Končíme, abychom začínali. Chce to kuráž, trochu vášně a špetku chutě do života.

Život je sladký, hořký, tlačí na hrudníku, lechtá pod nosem, fouká do zad a vráží do čela. A ty v něm můžeš dělat cokoliv ...

Příjde čas ... napnout plachty a vítr se do nich opře... a ta plavba co Tě čeká ... stojí za vyzkoušení.

V dlani mám, otisk dlaně Tvé. Tančí mi po prstech, točí se okolo malíčku a stín dokresluje rýhy v dolíčku u zápěstí.

Jedna malá holka. V jeden malý den, na ulici stála. Dívala se do slunce, které právě vycházelo. Hřálo její tvář, pak i její dlaň a nakonec i jeji prsty na nohou.Přicházel další den a ona se dívala, jak začíná.

Stála nohama na zemi a pozorovala ptáky, jak krouží v korunách stromů. I listů se dotkl paprsek. Zadívala se na své ruce, na své prsty u nohou. Ví, že nikdy nebude jako pták a pták, nikdy nebude jako ona. Ona v tomto malém dnu.

Stál tam strom. Už 25 let tam čekal na tento den. Kdy jedna malá holka příjde, bude před ním bosá stát a mluvit o něm, jako té největší věci, kterou kdy viděla.Ten strom byl obrovský a mohutný. Kura byla na něm povlečená a hebká, což je pro tento mohutný strom zvláštní. A malá holka přemýšlela dál a dál,... až ji napadlo, že se ze stromem skamarádí.

Když chtěla vylést na první větev, která byla tak vysoko od jejich natažených paží, setkala se s nelehkým úkolem. Malá holka měla totiž velký strach z výšek a vylést na první větev, chtělo tolik odvahy. Ani na první, ani na druhý a ani na třetí pokus se ji nepodařilo na něj vylést. Ať už měla strach nebo byla moc malá.

Začala pochybovat o tom stromu, který tam vyrostl pro ni. A protože byla málá a rozcuchaná. Urazila se na strom, sedla si, opřela se o něj, pokrčila kolena a začala plakat ....

Můžeš mi zkusit vzít všechno co mám,

  Hodiny vždy ukáží, jak rychle mizí,

Neztratit své hodnoty, pro pár minut pokušení. Kam nás dostanou naše vlastní předsudky. Vlastní přesvědčení z vlastních zkušeností z nás dělají tím, co jsme. Dělají z nás i to, kam míříme? 

Tisíc dnů s vámi ... tisíc dnů se mnou.

  Když se snažíš nejlépe jak můžeš, ale neuspěješ,
když dostaneš co chceš, ale ne to,

Drahá Temnoto,

"Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce." 

Dnes za mě promlouvá pan Honoré De Balzac. Lépe bych to já, říct nedokázala.