Chci říct,

že miluji. 

Ale jestli budeš potichu,

jestli bude potichu, uslyšíš mě říct .... 

Nikdy se nespokoj s málem, když víš, že Ti to stejně nikdy nebude stačit. Nikdy sám sebe nepřesvědčuj o žádném opaku, když sám víš, jaká je skutečnost. Ber věci jak jsou, protože když je tak nevezmeš..Mohlo by se Ti stát, že promeškáš svůj čas...nebo i hůř... svoji "náhodu" ..protože budeš na místě, na kterém být ani nechceš..

 Tak se o tom nikdy nesnažte přesvědčit větou: "Časem to třeba bude lepší"  Tahle věta je prostě na hovno...stejně si jednou uvědomíte, že to nejde. A bude pozdě, protože škoda, kterou napácháte nejde pojistit...takže to nakonec budete VY! kdo bude platit. A tou nejdražší měnou. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čtu si tyto řádky po dvou letech. Napsala jsem se zlostí a dnes si je čtu s úsměvem. Pokud i vy kývate hlavou nad pravdu v těcho řádcích a neusmíváte se, začněte dělat něco "trochu" jinak ... Čas nečeká :)

Bludička je zpátky :o)

Jsi můj přítel a nic, nic se nemůže stát, když zavřeš oči a budeš na mě myslet.

Ták bludičníci ... je to za nám a je to před náma. To byl ale ROK !! 

Když se cítíš unavený a vážně už nemůžeš, to je ta chvíle, kdy musíš být nejsilnější ... a když to zvládneš, tak jednou na sebe budeš hodně pyšný.

 Jsi přesně tam, kde máš být. Jsi přesně tady. Teď a na tomto místě a každý tvůj krok, rozhodne o tom,co bude dál. Rozhodne o tom, kde budeš, jak se budeš cítit a co všechno budeš zažívat. Říkám, žíj přítomností. Říkám, žíj momentem. Říkám, jsi právě tady. Víš o čem sníš, rozhodni se právě teď, své sny uskutečnit. Přestaň se bát a udělej cokoliv, ale udělej něco. To co uděláš teď, ovlivní vše, co bude.

Nemůžeš stát a čekat, nemůže snít a snít a snít, živit se prachem a polykat prázdno. Musíš jít a zkusit to. Občas to znamená opustit ty jistoty, které známe, ta místa, ty lidi. 

Ale pamatuj ... Končíme, abychom začínali. Chce to kuráž, trochu vášně a špetku chutě do života.

Život je sladký, hořký, tlačí na hrudníku, lechtá pod nosem, fouká do zad a vráží do čela. A ty v něm můžeš dělat cokoliv ...

Příjde čas ... napnout plachty a vítr se do nich opře... a ta plavba co Tě čeká ... stojí za vyzkoušení.

V dlani mám, otisk dlaně Tvé. Tančí mi po prstech, točí se okolo malíčku a stín dokresluje rýhy v dolíčku u zápěstí.

Jedna malá holka. V jeden malý den, na ulici stála. Dívala se do slunce, které právě vycházelo. Hřálo její tvář, pak i její dlaň a nakonec i jeji prsty na nohou.Přicházel další den a ona se dívala, jak začíná.

Stála nohama na zemi a pozorovala ptáky, jak krouží v korunách stromů. I listů se dotkl paprsek. Zadívala se na své ruce, na své prsty u nohou. Ví, že nikdy nebude jako pták a pták, nikdy nebude jako ona. Ona v tomto malém dnu.

Stál tam strom. Už 25 let tam čekal na tento den. Kdy jedna malá holka příjde, bude před ním bosá stát a mluvit o něm, jako té největší věci, kterou kdy viděla.Ten strom byl obrovský a mohutný. Kura byla na něm povlečená a hebká, což je pro tento mohutný strom zvláštní. A malá holka přemýšlela dál a dál,... až ji napadlo, že se ze stromem skamarádí.

Když chtěla vylést na první větev, která byla tak vysoko od jejich natažených paží, setkala se s nelehkým úkolem. Malá holka měla totiž velký strach z výšek a vylést na první větev, chtělo tolik odvahy. Ani na první, ani na druhý a ani na třetí pokus se ji nepodařilo na něj vylést. Ať už měla strach nebo byla moc malá.

Začala pochybovat o tom stromu, který tam vyrostl pro ni. A protože byla málá a rozcuchaná. Urazila se na strom, sedla si, opřela se o něj, pokrčila kolena a začala plakat ....