Cítím tíhu na svých ramenou, za všechny co se bojí.
Už mě nebaví, poslouchat ze všech stran, kdo, koho, kde ...
Čekají nás nástrahy. Lidé si nemohou být jistí, jestli zrovna dnes někdo nezaútočí na jejich zemi, jestli v obchodě, kam chodí, každé ráno pro rohlíky někdo neodjistí granát, jestli zrovna dneska někoho s nenávistí v srdci nenapadne,že ublíží dítěti.
Nevím, co se to děje s naším světem?
Když budeš cítit zlobu, tvé srdce umře.
Lidem záleží na penězích, myslí na své potřeby a jdou si pro ně hlava nehlava.
A já se ptám. Kde je jejich srdce? Kde je láska?
Srdce, které tluče stejně jako to mé. Ať jsi bílej, čenej nebo žlutej. Jsme to my. Náš svět. Je jen jeden svět.
Za mořem se dějí války, lidé umírají, protože někdo chce pro sebe to nejlepší. Dokázat svému ledovému srdci,že jedná správně.
Věci se dějí a my nevíme proč. Opravdový svět je ukryt pod maskou a všechny nevysvětlené otázky se zametávají pod rohožku. Lidé útočí na lidi a zase naopak. Jak je možné,že slyším každý den rasistické nadávky a urážky.
Kam se vytratila láska z vašich srdcí.
Nenávist plodí nenávist, proč je jen otázkou času,kdy zase udeří?
Děti si hrají na "hrdiny" z her a filmů. Plánují svou budoucnost podle vzoru jiných, místo toho,aby odkryly svá srdce.
Lidé se předhánějí kdo je lepší, závist je zaslepila a touha po moci zlomila jejich lásku.
Stojím ve frontě na přepážce 3. a vidím lidi stále pospíchat. V obličeji vidím jejich únavu, neštěstí a strach. Spěchají a nemají čas se podívat,že na nebi slunce svítí. Zapomíná, že svět... svět je všechno co máme.
Zničení sami sebou ničíme svět, který ještě dýchá.
Není mi jasné, kde je láska? Kdo ve vašich srdcí zapříčinil tu nenávist. Když svět, na kterém si ji vyléváte, vám dává tolik krásného...