Kráčíme příliš rychle ...

Zapomenuté na dně šuplíku.... na dně nedopitého čaje.... na dně oceánu.

Ale alespoň pozdě, než-li nikdy. Tak ahoj...Bloudníčci....

A když si vzpomenete, je čas ...

Já vím... Nemám poslení dobou ani co říct. Snad ani psát.

Ale dnes. Dnes je možná ten den, kdy chci setřít dlaní prach z šuplíku, dopít a doplavat...

Nechci se zase bát své myšlenky říct. Snad ani psát.....

Pár řádků ... Víš?

Ohlédnout se zpět.

Rosteme....

Vyrostla jsem.

Krásné....zlomové....věčné.

Touhy, které u mě nepřespí ani jednu jedinou noc.

Stůj!

Už vím, že stará přátelství nerezaví.

A ikdyž jsme už velicí, tak nám to nebrání si stále a dokola vychutnávat naše dýchánky.

Už vím, že inteligence člověka se nesoudí a neobdivuje podle krásné známky - vyžmoulané z taháků. 

Nýbrž mnohem cennější je skutečnost co lidi baví .....

..Zvláštní pocit na hrudi... spokojenosti a tepla. Znáte přeci ten pocit ... Kdy ste měli konečně čas...zastavit a ohlédnout se zpět.

A zda-li ne ... Brzy tak učiňtě :)