Prosím.. zalijte někdo tu květinu.
27. srpen 2011 | 21.52 |
Slova. Usedající na místech, na kterých je nikdo nechce.
Činy, které zůstanou utajeny, ale přece...někoho bolí.
Co bylo nemožné se jednou stává možným.
Svou náročností kazím vše co můžu, ale rozhodně to nedělám schválně.
Má jistota. Kde je?
Má větev nad vodou ...
Naivní a trapné.. snění si o tom, že něco bude lepší.
Raději neslyš, nemluv a buď slepý. Když i přesto nevnímá.
Leda falešné hýčkání mých slov. Jak směšné v mém podání,
když i já jsem falešná.
Dokonalí Ti, kdo vědí, kdy se doopravdy směju. Dokonalí Ti, kteří pochopili..
Ale žádného z nich není. Svět totiž není dokonalý.
Nevydržím být sama sebou ..
Nevydrží mi to ..
Alespoň ,prosím...Bez těch šedých pohledů, nervozních gest a ticha
z mých úst, které dává najevo, že nade mnou mají moc ...
Utíkat tak dlouho, dokud by na mě všichni nezapomněli ...