Z modrého papíru poskládal jsem motýla.
Otevřel okna a foukl mu pod křídla ...
....
Do korun stromů letí, ptáček v hnízdě sedí a sám.
Bojí se křídel co má.
...
Když uvidí, že i papírový motýl létá...
Za dlaň se ho chytá a hned zase pouští, každý vlastním směrem si letí ...
...
Pak ztratil se motýl v obloze a přistál kapitánovi na nose :).
Ten mu píseň zazpíval ... o tom, jak na břehu poklad míval.
...
Ten poklad modré oči měl a zdobil jej vlnitý vlas.
Poslední sbohem mu dal, když odplouval ..
...
A tak letí dál, aby slepému rybáři prázdné sítě zavázal.
Ten stále čeká na příliv, aby všechny ryby pochytal a pak s radostí sítě znova zpřetrhal.
..
Slunce za obzor ztrácí se, už přeci musí vrátit se.
...
Na cestě zpátky zabloudí a maják na útesu navštíví.
Uvidí na okně housenku, která zapomenula jak se vyrůstá ..
...
Počká až spí, pak vtiskne do jejího zapomnění ...
....
............
..
V otevřeném okně ještě stále sedím,
ale proč tam stále sedím?
Když už křídla .... mám.
