Když si myslíš...

22. leden 2012 | 17.34 |

blog ›

Když si myslíš...

Z modrého papíru poskládal jsem motýla.

Otevřel okna a foukl mu pod křídla ...

....

Do korun stromů letí, ptáček v hnízdě sedí a sám.

Bojí se křídel co má.

...

Když uvidí, že i papírový motýl létá...

Za dlaň se ho chytá a hned zase pouští, každý vlastním směrem si letí ...

...

Pak ztratil se motýl v obloze a přistál kapitánovi na nose :).

Ten mu píseň zazpíval ... o tom, jak na břehu poklad míval.

...

Ten poklad modré oči měl a zdobil jej vlnitý vlas.

Poslední sbohem mu dal, když odplouval ..

...

A tak letí dál, aby slepému rybáři prázdné sítě zavázal.

Ten stále čeká na příliv, aby všechny ryby pochytal a pak s radostí sítě znova zpřetrhal.

Slunce za obzor ztrácí se, už přeci musí vrátit se.

...

Na cestě zpátky zabloudí a maják na útesu navštíví.

Uvidí na okně housenku, která zapomenula jak se vyrůstá ..

...

Počká až spí, pak vtiskne do jejího zapomnění ...

....

............

V otevřeném okně ještě stále sedím,

ale proč tam stále sedím?

Když už křídla .... mám.

Komentáře