Procitneš
24. duben 2012 | 00.06 |
Snad mi odpustí, řádky Tvých pohledů.
Že k sobě blíže, nám přes světy, je tíže.
.
Pak porcelánové slova dozní,
a na konci nich, beze strachu ...zabloudí.
Dvě těla, dvě ruce, dva odhozený osudy.
Jedno ... jediné.
.
A možná v nás něco praská ...
Chytil si mě svým pohledem.
Držel se mě celou noc ...
Jsme teď kouskem modré oblohy
.
Malé město, za naším svět(l)em.
Pro pár dní a pro pár nocí, ale spíše roky.
Jen něco .... něco, není v pořádku.
Protože teď je půlnoc a slova ...
.
Je to zvláštní, protože nic neslyším ....
.
Možná by bylo lepší jít spát ...a nebo vlastně ne.
"Dobré ráno" ....je načase vstááááváááááát :-))