Jedna malá holka. V jeden malý den, na ulici stála. Dívala se do slunce, které právě vycházelo. Hřálo její tvář, pak i její dlaň a nakonec i jeji prsty na nohou.Přicházel další den a ona se dívala, jak začíná.
Stála nohama na zemi a pozorovala ptáky, jak krouží v korunách stromů. I listů se dotkl paprsek. Zadívala se na své ruce, na své prsty u nohou. Ví, že nikdy nebude jako pták a pták, nikdy nebude jako ona. Ona v tomto malém dnu.
Stál tam strom. Už 25 let tam čekal na tento den. Kdy jedna malá holka příjde, bude před ním bosá stát a mluvit o něm, jako té největší věci, kterou kdy viděla.Ten strom byl obrovský a mohutný. Kura byla na něm povlečená a hebká, což je pro tento mohutný strom zvláštní. A malá holka přemýšlela dál a dál,... až ji napadlo, že se ze stromem skamarádí.
Když chtěla vylést na první větev, která byla tak vysoko od jejich natažených paží, setkala se s nelehkým úkolem. Malá holka měla totiž velký strach z výšek a vylést na první větev, chtělo tolik odvahy. Ani na první, ani na druhý a ani na třetí pokus se ji nepodařilo na něj vylést. Ať už měla strach nebo byla moc malá.
Začala pochybovat o tom stromu, který tam vyrostl pro ni. A protože byla málá a rozcuchaná. Urazila se na strom, sedla si, opřela se o něj, pokrčila kolena a začala plakat ....