Za pár okamžiků ...
1. říjen 2012 | 22.59 |
V dlani mám, otisk dlaně Tvé. Tančí mi po prstech, točí se okolo malíčku a stín dokresluje rýhy v dolíčku u zápěstí.
Leželi dvě mladé duše, netknuté a nesvázané. Oči v očích tvých. Rty na tvých rtech a výdech můj, pro nádech Tvůj.
Pár nesmělých slov, za pár doteků a řvoucích obejmutí.... - bez konce.
Tajil se mi dech ... Vzpomínáš, že zase se nemůžu nadechnout... - pohlaď mě
Jakou sílu má, když se dvoje rty spojí ... Co všechno dokáží a co všechno zmaří... - umlč mě
Prohrábnu si své mokré vlasy a vzpomenu si na Tvůj polštář, jak na něm usínaly, ještě mokré...aby se ráno probudily celé polámané a rozcuchané.
Na ty kroky bez cíle, na ty slova bez konce, na ty hádky při vaření, na všechny zlé sny a sluneční probuzení.
Pohlédnu na Měsíc a vidím tam naše sny. Plují si ve skořápce od ořechu a hrají si na honěnou ...
Plují si tam ... a my s něma. Tam ... někde mezi hvězdama, mrakama a nekonečným pohledem ... jsme ty a já.