Bludicka | Bludička

Zuřím, vztekám se a jsem opravdu NAŠTVANÁ! Krev mi v žilách opravdu bublá a nějak mi nejdou rozevřít dlaně. Neuklidňují mě žádné písně, můžu projít všechny uličky města, ale stejně nepřestávám myslet na ten vztek. Že jim není trapně? Že jím to není blbé? Nebo by mi možná stačila jedna odpověď na jednu otázku. Proč si nehledí svého? A když už se tedy pomlouvají u druhých a přitom si hrají na "kolegy" a "kamarády" tak ať hrají fér - žádná jména. Ano, ano ... všichni to moc dobře známe a snad každý si tím prošel, ale kdo by tušil, že to tak chodí i ve světě dospělých? Jestli patříte mezi TY, co doufají, že až vyrostou, skončí všechny tyto trapné trable a bude vše okolo bráno již s rozumem, GRATULUJI... Vítejte v klubu naivních :-) Vyrostete ... leccos se změní, ale pořád tu budou Ti "upřímní"co Vás stále budou pomlouvat a vymýšlet si na Vás nechutné lži a polopravdy. A já to nechci poslouchat, jsou tak krutí... Pro tyto případy mám jen jedno poučení: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá ...To mi věřte, že i na ně dojde...boží mlýny melou pomalu, ale jistě :-) Nic zlého jim nepřeji, ale jedno přece jen... Uvědomění :)

I když si někdy říkám, že s takovou začnu vysedávat u okna a vyhlížet Petra Pana. Budu doufat, že přiletí a já s ním odletím a nikdy nevyrostu. Že je Svět kulatý...neznamená, že i my se musíme pořád točit ve svých chybách, naivitě dokola. Dokola překonávat tyto překážky a dokola je slýchat. No jooo.... ze Světem se i naše hloupost točí dokola :-)

Ale na nás je... nebýt jako oni, s radostí se k ním otočit zády ... a jít třeba i pozpátku :-))))

A mé řasy smíchem rozechvělo opět kouzlo paprsků, ležet tak v rozkvetlé louce na té nejbarevnější dece na Světě. Posmívat se tvarům mraků na obloze a hledat v nich znamení, posloucháte zpěv ptáků a toužíte odletět s nimi do blankytných oblak a na jazyku si mezi tím necháváte rozpouštět tu jemnou, sladkou jahodovo-vanilkovou zmrzlinou třtinu. Ulehnout do trávy ..cítit, chutnat, vnímat..jak ten čas letí.

A vy jste až duhový, usměvaví a všechny strasti už pochopili, že ve Vás nemají co dělat. Pod kůži si připadám tak sobecká, naivní a vkrádá se do mě nejistě bezbřehé štěstí. A nechává mě utonout...ale ještě na vteřinu.

Princezna ... ano vím, dětinské. Uvažte si s pampelišek věneček a buďte čím chcete..vílou, bludičkou, princeznou... Sundejte si boty a vnímejte tu něhu listů, zeleně a břízovou kůru. Ta vůně je tak přepychová, vysaje Vás a strhne na kolena...a že trochu bloudím mimorealitou..Takové to je, když mou duši polapí

Barevné...

Roztoužené...

..... Okouzlené

.....JARO

Příjde mi, že celý můj život zatím nestál za nic :). Bruntál je odporné místo, všechni tu zajímají jen o špatné věci. Jako například krása :)

Co mě baví? Spoustu věcí. Naplňuje mě sportování a jistě také psání. Ale jako menší jsem tančila a hrála na spoustu hudebních nástrojů

a velice ráda jsem soutěžila, dnes už mě soutěžení moc nebere. Ani není s kým, protože soutěžit s těmi co jdou stejnou nebo podobnou cestou

jako já je zbytečné. Protože cítí,že jsem hrdá za všechny stejně :)... A ceny? Ano, mám je.Jen se mi válí asi někde v krabicích.

Nevystavuji je ani o takových "úspěcích"nemluvím.

Na stěně mi stejně visí fotky přátel, rodiny nebo fotografie z cest :)

A můj životní sen nebo cíl? ... To Vám zatím neprozradím, ale doufám, že v maličkosti je SVĚT velký

S úsměvem Vaše L*

novější články

vypnout mobilní verzi