Jedna malá holka. V jeden malý den, na ulici stála. Dívala se do slunce, které právě vycházelo. Hřálo její tvář, pak i její dlaň a nakonec i jeji prsty na nohou.Přicházel další den a ona se dívala, jak začíná.

Stála nohama na zemi a pozorovala ptáky, jak krouží v korunách stromů. I listů se dotkl paprsek. Zadívala se na své ruce, na své prsty u nohou. Ví, že nikdy nebude jako pták a pták, nikdy nebude jako ona. Ona v tomto malém dnu.

Stál tam strom. Už 25 let tam čekal na tento den. Kdy jedna malá holka příjde, bude před ním bosá stát a mluvit o něm, jako té největší věci, kterou kdy viděla.Ten strom byl obrovský a mohutný. Kura byla na něm povlečená a hebká, což je pro tento mohutný strom zvláštní. A malá holka přemýšlela dál a dál,... až ji napadlo, že se ze stromem skamarádí.

Když chtěla vylést na první větev, která byla tak vysoko od jejich natažených paží, setkala se s nelehkým úkolem. Malá holka měla totiž velký strach z výšek a vylést na první větev, chtělo tolik odvahy. Ani na první, ani na druhý a ani na třetí pokus se ji nepodařilo na něj vylést. Ať už měla strach nebo byla moc malá.

Začala pochybovat o tom stromu, který tam vyrostl pro ni. A protože byla málá a rozcuchaná. Urazila se na strom, sedla si, opřela se o něj, pokrčila kolena a začala plakat ....

A najednou ... v tom tichém klišé, je spousta pravdy.

  Nesmíš se ohlédnout ... natož tak vrátit zpět...

Spěchejme milovat druhé .... Zachraňuj druhé, neboť sám sebe nikdy nezachráníš.

Příjde mi těžké věřit ...  Ale každý večer si uvědomím, že hvězdy září proto, aby každý z nás ...mohl najít tu svou cestu...

Zanechte za sebou jen barevné ťápoty ... Protančete šedou uličkou a namulujte úsměvy všem líným úsměvům ...

 Nepochybuj o svých snech a ten smutek už pochopí, že u Tebe nemá co dělat .... 

All You Need Is Love ...

and dancing ...!

 Přála bych si, aby všechny rty, které mlčí ...

Zamykáme se do vlastních klecí, ego vraždí tu krásu srdcí ... Jako kámen ve vlastní kapse ...

Nikdy nebylo lehké, hledat melodii pro mé slova ...

 Existuje na naivitu lék? A jestli ano ... můžete mi ho hned píchnout do žil nebo mě ním rovnout praštit po hlavě?

Já vím ...vím...vím. A pořád dokola .... ufňukaná holka a příšerně umíněná! Prostě chci teď hned slunce a tu barevnou deku... moře krásných pohledů a blankytné mráčky do tvarů ... netvarů.

Noci raději prosedět

Milovat se s nocí, když rána ještě spí.

Není to nic. Není to žádný čin, žádné slova, žádný dárek ani skutek ...žádný.

 Tak krásný, zatoulaný, beznadějný .. Smích.

Ta marnivá, bláznivá, zoufalá a nafoukaná ... Láska...

Ta nepřekonatelná, barevná, přesycená ... Radost ...

Červánky na podvečerním nebi, marcipánová cesta, po které tančím a sny si houpat na houpačce :)

Pěna na tom vychlazeném ... a olíznout si ji ze rtů. Jak mladé ...

Už brzo .. příjde... cítím, že je tady..... To JARO, co kouká klíčovou dírkou zimních dvěří ....

(.. už mnou musíte být přepsaní. Slibuji ... budu krotit svou touhu psát, budu více ....)