Tepající srdce narážející o stěnu hrudníku ... Barevné závoje ustlané na prošlapané cestě za domem. Ten pocit svobodného blaha, který Vás zběsile roztřepává až do konečků prstů. Smích dětí se ztrácí v davu a Vy se opíráte o stěny podzimu.

Něžné políbení větru za krkem. Našlapuji

...Bludička se cítí jako princezna, i když se jí ani trochu nepodobá...
...Bludička co chce neúnavně tančit na špičká a smát se naivnostem....
.. pocit letního rána, i když den za dnem prší ...
...Bludička se cítí kouzelně, roztouženě a barevně s hlavou plnou snů....
...cítí čerstvé doušky pestrostí v tichosti, v bezpečí oblaků ..
... S drzostí se vysmívá kolemjdoucím a rozfoukává si chmíří do vlasů ...
... Bludička věčně plná optimismu posedávající na obloučku duhy...
..  kráčící po studených cestách, zanechávající za sebou jen barevné  šlápoty...
....Bludička, která je bludičkou .... jen kvůli pátkům ...

.. otoč se ke slunci a všechny stíny budou za Tebou ...

... ostrouhala pastelky a oblékla se do barevných, duhových šatů ..

... šla bosky tančit v dešti a hvízdat na kolemjdoucí ....

......... Malicherné a přeci upřímné

Nerada vnímám texty smutných písniček, stejně jako nerada vnímám jarní unavenost. Ale žádná s těchto všedností mě neničí tak, jak nářky a smutky přátel. Přátel, co mají na křídlech blaha pouta nicotnosti. Na zlomku naději je drží při zemi strach odkrýt své pravé "já" .Slepě a hloupě se potácí životem, usínajíc v představách o odvaze a svobodě a budící se strachem a pohrdáním sebou samotných. Kolik toho už bylo ..

Když Ti život zavře dveře, neznamená to věčně veznění sebe samotných, otevře okno a ty neváhej a skoč! Idea nespočívá ve strachu, ale odvaze! Změnit se a přitom zůstat sám sobě věrný. Nikdy svou krásu nezakrývej clonou stydlivosti – spíše naopak! Vychutnávejte si každou porážku a berte ji jako svou přednost a veškerým nedostatkům, které před zrcadlem hledáte se vysmějte. Chybí nám spoustu věcí, ale proč na to myslet, když je kolem nás množství toho ostatního? 

Vystupte z těch zajetých kolejí! Méně přemýšlení a více spontánnosti, a že jste na dně? Ale ovšem,že je to dobře, konečně se máš od čeho odrazit :-)) ať pak můžete být zase barevní, kouzelní a hraví! S chutí tančit bosí v trávě, válet sudy z kopce dolů a smát se všem štípancům od mravenců (né moc příjemné: D) Jste přece originál, každý jeden trend co nikdy nevyjde z módy. Prosté ve své krásné jednoduchosti, která dokáže oslnit, oslepit a odehnat všechny mraky kryjící slunce ve vaší tváři. Vyzbrojte se sílou, trochou sebevědomí, naivností a uměním snít jako nikdo jiný s pestrostí, bez kvapu a s lehkostí.

A pamatuj ..Lidé se mění, věci se kazí, ale ŽIVOT JDE DÁL :) S úsměvem Vaše Bludička.

Neskutečné. Pět minut mého obvyklého života a úsměv na rtech se vším ostatním okolo toho je zpátky, ale jak říkám – pouze pět minut.

Je toho zase tolik a přitom málo. Nevím kde začít a proto budu raději mlčet. Je to zvláštní pocit. Stojíte u okna, díváte se do dálek a přejete si být tam a zároveň i támdle. A najednou jediný smysl pro úsměv vám dává pár paprsků a jedny motýlovi křídla.

Všechno směřuje od složitějšího k jednoduššímu – prý. A teď nevím jestli ta jednoduchost není vlastně složitější než ta složitost. Chtěla jsem být tou, co ladně pluje sálem. Ale bohužel od tohoto snu musím upustit.

Mé pocity se střídají jak barvičky na semaforu. Mou euforii střídá strach a strach zase prázdnota. Však jediné co je ve mne stálé a trvá, je má naivita. Jakoby mi sama melancholie celou tu dobu zakrývala oči neviditelným šátkem a dnes mi ho sundala sama realita a já prvně spatřila světlo světa. Pocítila jeho krutost a uviděla pravou tvář těch, které jsem si, teď už musím říci: "představovala" jako barevné, tančící duše ze sluncem v očích.

Jsem tak trochu snílek a navždy jím zřejmě zůstanu, proto mám právo doufat,že tato skutečnost, není skutečná a doufat v jakýsi záchranný kruh, pomocnou ruku, nebeský oblak, který mi pomůže ven.

Ale počkat... já si vlastně myslela, že už na něm dávno stojím.. Já si byla vlastně sama jistá! Kdy se stal ten moment, kdy jsem zase spadla dolů ..

 I ty?....

... zrovna ty .. 

Osamělá v obrovském sále cestujících...

Hektické..

Unavující..

Velice unavující...

S toho jak všichni spěchají, nadávají, vyžadují, očekávají, chtějí, svádějí, klamou, kryji, mažou...

Já se chtěla jen smát...z někým

Chtěla jsem plout ...né plavat

Chtěla jsem batikovanou šálu a duhový svetr.. né límečky a punčošky

Chtěla jsem být s někým...né jen ze stromy

Bílá...jako stěnoví.

Ale někdo ze mě chtěl něco chtěl(zase)... jako nějaká expozice na trhu šílenců. Vězeň mezi zdmi..

Už tolikrát jsem říkala, že nesnáším horské dráhy... a vy pak objevujete místa, o kterých ani nevíte, že je máte..

Tudy ne....

            Tudy prostě ne...

...ty naivní, ufňukaná holko...

Komu se zavděčit? Jako když se topíš ve vlnách...

Je házení vajíček a štěrku legální způsob vyjádření svého názoru?

Je jednoduché hodit vejcem v davu a těžké vyslovit názor sám tak, aby vás někdo poslouchal. Ne, nemyslím si, že je to legální způsob vyjádření názoru, ale také beru na vědomí nevyslechnuté skupinky lidi, co ve snaze prosadit svůj názor diskuzí a ostatními prostředky, které selhaly v důsledku lehkovážnosti, řešit radikálnějším způsobem vyjádření, jakému se dostalo.

I kdybychom si dovolili tvrdit, že nejde o věc názoru, ale o vyjádření protestu proti situaci ve státě 20. let po revoluci, nespokojenosti vůči politickým stranám nebo konkrétním osobám, jak můžeme z incidentu na jednu osobu poznat, na kterou stranu nebo koho, je směřován tento názor chcete-li protest ? Jsme nespokojeni s vládou, politickými stranami nebo konkrétními politiky? Proč tedy neházíme vejci i jinde?

Nezmiňuji směšné a nekorektní davy lidí, co se házením vajec jen baví, ale promlouvám za ty, kteří mají snahu vést politiku lepším směrem. Kde vlastně najít podporu?

Jestliže člověk chce vyjádřit svůj názor, musí především vědět : kde ho vyjádřit, proti komu a proti čemu.

Jediná možnost jak docílit toho, abychom nemuseli po nikom házet vajíčka a štěrk je vyjadřovat názor diskuzí a především jít k volbám.

Hledám dnes v noci ten kopec,

když jsi zavřel své oči

Přeji si, abych neudělala

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme "etikou”

Nač ty lži, příteli?