|
 Nevnímám slova písniček o zlomených srdcí, stejně jako nevnímám, když po ránu prší, jako nevnímám smutek lidí, ale užívám si kapky stékající po tváři. Je zbytečné a marnivé to brát jinak. Začínám si být pomalu jistá sama sebou a tím co dělám. Chybí mi spousta věcí a taky mi chybí spousta lidí, ale proč na to myslet, když je okolo spousta ostatních věcí? Nevím jestli to dopadne dobře, ale v tuhle chvíli je mi to upřímně jedno. Žiju z pocitu, že to bylo to nejkrásnější a já byla jako princezna. Stejně jako ony. Nikdy jsem necítila tento pocit a chci si ho užít a nevidím důvod proč se ho vzdát? Já mám chuť si to myslet a taky chci .. Těším se na další kapitoly (jestli to tak můžu říct) pohádky a snít o svém princi.
Vždyť potom je už všechno jedno a barvy jsou zase o něco sytější než bývaly :)
|