Není to nic. Není to žádný čin, žádné slova, žádný dárek ani skutek ...žádný.

 Pomož květům kvést. Zapíš se a daruj někomu ....něco neuvěřitelného a přitom tak jednoduchého.

Nenechej utrápené oči vyhlížet svou naději ... Staň se dárcem kostní dřeně.

A přidej se mezi nás ... přidej někoho, mezi nás .... 

-www.czechbmd.cz :)

 Tak krásný, zatoulaný, beznadějný .. Smích.

Ta marnivá, bláznivá, zoufalá a nafoukaná ... Láska...

Ta nepřekonatelná, barevná, přesycená ... Radost ...

Červánky na podvečerním nebi, marcipánová cesta, po které tančím a sny si houpat na houpačce :)

Pěna na tom vychlazeném ... a olíznout si ji ze rtů. Jak mladé ...

Už brzo .. příjde... cítím, že je tady..... To JARO, co kouká klíčovou dírkou zimních dvěří ....

(.. už mnou musíte být přepsaní. Slibuji ... budu krotit svou touhu psát, budu více ....)

Když jdeš spát... slunce zapadá, ale na druhé straně vychází, nezapomínej...je to nekonečné.

Písek v hodinách nikdo nepřevrátil, ale ručičky hodin nezastavíš.

Nejsou to jen slova, přísahám, že těma nic nezměníš, jak Tě můžou uklidnit ...

Prosím...otevři oči.. i když to bolí.

Nechápu, proč si někdo kupuje drahý auta, jak se někdo může každý den nalívat a zapalovat

Ahoooj Bludničníci :)

Z modrého papíru poskládal jsem motýla.

Otevřel okna a foukl mu pod křídla ...

Na okraji Tvých dlaní, hledala jsem svoje místo.

Odlož své zbraně ... sedni si a poslouchej šum listí, který tu není.

Polož své dlaně do mých a zavři oči, které tu nejsou...

Vůně ještě sedí na místech, na kterých si sedával ...

Slova mi v uších zní, jako nekonečná píseň, které si na rtech polykal ...

Jak ses mi mohl podívat do očí ...

Jak ses mohl nadechnou z mých plic ...

Jak si mohl usínat na mém srdci ...

Spálil jsi mosty a jednou je budeš zase stavět. 

Jsem fakt blázen  a ty jsi byl mé šílenství. 

Svírali jsme dlaně, abychom je mohli vzápětí zase pustit ..

Padl výstřel a tentokrát se trefil ....

V jedné vteřině ... jen v jedné.

V peřinách.. v jamce ve dlani ...

Válí se .. pot  z bledosti.

Všechny hříchy jdou spát, jen jedny oči, se bojí víčka přivírat. Sny mě děsí víc, jak skutečnost. Chladné rána, vítr klepe na okna ...

Ticho .... Ticho .... Ticho ..

Nebezpečné Ticho čtyř stěn. 

Od malička se mi zdává sen.. Jsem uvniř květiny, sedím ...sama. Květy se začnou zavírat .. a já se snažím utíkat. Květy se mění ve stěny a já uprostřed toho květového pokoje ... schoulená malým prostorem. Jsem. Není kam utéct ... stěny se k sobě přibližují ba na mě až padají,rychle  ..tísní mě! Až jsem celá skrčená, sevřená jednou stěnou bez konce a hran... strachem ani nekřičím ... Probudím se ..

A tak to jde.. noc za nocí ... A tak to jde. Den za dnem.

Tak opravdu, jsem procitla ?

 Každý můj krok se propadá,

každé mé slovo..hned po vyřknutí utichá.

Každý můj dotek chladí chladné,

kam se rozhlížím, když vidím slepě.

Tiše sedí, ... Prach usedá na řasách. Poslední lístek na květině, kterou stále někdo zaléval - uvadá.

Chlad a pára od úst, zastavila je ručička. .... I tak ve vlasech vločky tají. Odkud se berou a kam se pak schovávají? Po rukou sjíždí mráz, led tiše praská ...

I přesto v pohledu máš ....

To sladké,

jaro

v dolíčkách.