Bludicka | Bludička

Je házení vajíček a štěrku legální způsob vyjádření svého názoru?

Je jednoduché hodit vejcem v davu a těžké vyslovit názor sám tak, aby vás někdo poslouchal. Ne, nemyslím si, že je to legální způsob vyjádření názoru, ale také beru na vědomí nevyslechnuté skupinky lidi, co ve snaze prosadit svůj názor diskuzí a ostatními prostředky, které selhaly v důsledku lehkovážnosti, řešit radikálnějším způsobem vyjádření, jakému se dostalo.

I kdybychom si dovolili tvrdit, že nejde o věc názoru, ale o vyjádření protestu proti situaci ve státě 20. let po revoluci, nespokojenosti vůči politickým stranám nebo konkrétním osobám, jak můžeme z incidentu na jednu osobu poznat, na kterou stranu nebo koho, je směřován tento názor chcete-li protest ? Jsme nespokojeni s vládou, politickými stranami nebo konkrétními politiky? Proč tedy neházíme vejci i jinde?

Nezmiňuji směšné a nekorektní davy lidí, co se házením vajec jen baví, ale promlouvám za ty, kteří mají snahu vést politiku lepším směrem. Kde vlastně najít podporu?

Jestliže člověk chce vyjádřit svůj názor, musí především vědět : kde ho vyjádřit, proti komu a proti čemu.

Jediná možnost jak docílit toho, abychom nemuseli po nikom házet vajíčka a štěrk je vyjadřovat názor diskuzí a především jít k volbám.

Odrazte se od vašeho dna a všeho co vás sráží, co vás nutí k zemi jít.  Zmatené pocity, které měli být jinde u někoho jiného, nepotlačujte! Prociťujte je, vnímejte a hovořte o nich. Dokud sami nezmizí s vědomím, že u vás...nemají co dělat.

Jako poslední slovo knihy.. jako konec dlouhé filmu. Vzdej to! Já klesám k zemi. Obdiv patří nebi... prodej návod příteli.. jak mocná, pomíjivá to skutečnost. A vítr rozfoukal spoustu mojich myšlenek. Chci je zpátky dát dohromady, složit jako rozházené puzzle. Jsou mi vším, jsou mi symbolem a můžu se v nich schovat.

Odcházejí ve snaze zapomnění a vracejí se zpátky. S ještě větším, kousavějším strachem. Však ještě včera hvězdy zářili. Osude, živote vem si co pobereš...  ale nech mi ty jasné, jediné a dokonalé.. pokaždé vycházející hvězdy.

Když nemůžete nalézt člověka, aby vám porozuměl, aby vás bránit, aby vás chytil, aby vás rozesmával... Najdete si věci... Slunce, hvězdy, květy, stromy ..ono to vlastně nejsou jen obyčejné věci..:)

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme "etikou”

A že se vracím opět a zas do prázdného bytu, kde na mě čeká jen chladný vánek co s otevřením dveří mi pohladí obličej a zase vylétne ven. Oklepu si boty, odložím kabát a rychle utíkám zavřít otevřené okno.

Naše činy, které jsou pro druhé utajeny – a nás bolí.

Slova, která nás tíží a ze strachu je nikdy neřekneme.

Svět který nám otevírá dveře