Ty léta ti zhyzdily duši,
Jak čepele kudly
A ty teď zůstáváš tichou bolestí
navždy..
Všechny ty chvíle byly pro tebe,jak vraždy,
Ale vždycky jen ty oběť
a to provždy ..
A tak nech mě vést tvoje kroky bílým tunelem,
Zdá se to nemožný viď?..mluvit s andělem..

Zuřím, vztekám se a jsem opravdu NAŠTVANÁ! Krev mi v žilách opravdu bublá a nějak mi nejdou rozevřít dlaně. Neuklidňují mě žádné písně, můžu projít všechny uličky města, ale stejně nepřestávám myslet na ten vztek. Že jim není trapně? Že jím to není blbé? Nebo by mi možná stačila jedna odpověď na jednu otázku. Proč si nehledí svého? A když už se tedy pomlouvají u druhých a přitom si hrají na "kolegy" a "kamarády" tak ať hrají fér - žádná jména.  Ano, ano ... všichni to moc dobře známe a snad každý si tím prošel, ale kdo by tušil, že to tak chodí i ve světě dospělých? Jestli patříte mezi TY, co doufají, že až vyrostou, skončí všechny tyto trapné trable a bude vše okolo bráno již s rozumem, GRATULUJI... Vítejte v klubu naivních :-) Vyrostete ... leccos se změní, ale pořád tu budou Ti "upřímní"co Vás stále budou pomlouvat a vymýšlet si na Vás nechutné lži a polopravdy. A já to nechci poslouchat, jsou tak krutí... Pro tyto případy mám jen jedno poučení: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá ...To mi věřte, že i na ně dojde...boží mlýny melou pomalu, ale jistě :-) Nic zlého jim nepřeji, ale jedno přece jen... Uvědomění :)

I když si někdy říkám, že s takovou začnu vysedávat u okna a vyhlížet Petra Pana. Budu doufat, že přiletí a já s ním odletím a nikdy nevyrostu. Že je Svět kulatý...neznamená, že i my se musíme pořád točit ve svých chybách, naivitě dokola. Dokola překonávat tyto překážky a dokola je slýchat. No jooo.... ze Světem se i naše hloupost točí dokola :-)

Ale na nás je... nebýt jako oni,  s radostí se k ním otočit zády ... a jít třeba i pozpátku  :-))))

Já vím, jak rychle a často ztrácím svou barevnost... Já jen potřebuji někdy více porozumění a času, poté jsem to zase já. V neobvyklé dávce právě ztrácím svou vytrvalost. Je to hloupé - přesto né zbytečné. Znáte to přeci taky ... valí se to ze všech stran a sílu si nesete jako nůši plnou kamení.

Nerada vnímám texty smutných písniček, stejně jako nerada vnímám jarní unavenost. Ale žádná s těchto všedností mě neničí tak, jak nářky a smutky přátel. Přátel, co mají na křídlech blaha pouta nicotnosti. Na zlomku naději je drží při zemi strach odkrýt své pravé "já" .Slepě a hloupě se potácí životem, usínajíc v představách o odvaze a svobodě a budící se strachem a pohrdáním sebou samotných. Kolik toho už bylo ..

Když Ti život zavře dveře, neznamená to věčně veznění sebe samotných, otevře okno a ty neváhej a skoč! Idea nespočívá ve strachu, ale odvaze! Změnit se a přitom zůstat sám sobě věrný. Nikdy svou krásu nezakrývej clonou stydlivosti – spíše naopak! Vychutnávejte si každou porážku a berte ji jako svou přednost a veškerým nedostatkům, které před zrcadlem hledáte se vysmějte. Chybí nám spoustu věcí, ale proč na to myslet, když je kolem nás množství toho ostatního? 

Vystupte z těch zajetých kolejí! Méně přemýšlení a více spontánnosti, a že jste na dně? Ale ovšem,že je to dobře, konečně se máš od čeho odrazit :-)) ať pak můžete být zase barevní, kouzelní a hraví! S chutí tančit bosí v trávě, válet sudy z kopce dolů a smát se všem štípancům od mravenců (né moc příjemné: D) Jste přece originál, každý jeden trend co nikdy nevyjde z módy. Prosté ve své krásné jednoduchosti, která dokáže oslnit, oslepit a odehnat všechny mraky kryjící slunce ve vaší tváři. Vyzbrojte se sílou, trochou sebevědomí, naivností a uměním snít jako nikdo jiný s pestrostí, bez kvapu a s lehkostí.

A pamatuj ..Lidé se mění, věci se kazí, ale ŽIVOT JDE DÁL :) S úsměvem Vaše Bludička.

Jestli jsem někdy psala, že to bylo kritické, tak jsem lhala - teď je to kritické

Neskutečné. Pět minut mého obvyklého života a úsměv na rtech se vším ostatním okolo toho je zpátky, ale jak říkám – pouze pět minut.

Je toho zase tolik a přitom málo. Nevím kde začít a proto budu raději mlčet. Je to zvláštní pocit. Stojíte u okna, díváte se do dálek a přejete si být tam a zároveň i támdle. A najednou jediný smysl pro úsměv vám dává pár paprsků a jedny motýlovi křídla.

Všechno směřuje od složitějšího k jednoduššímu – prý. A teď nevím jestli ta jednoduchost není vlastně složitější než ta složitost. Chtěla jsem být tou, co ladně pluje sálem. Ale bohužel od tohoto snu musím upustit.

Mé pocity se střídají jak barvičky na semaforu. Mou euforii střídá strach a strach zase prázdnota. Však jediné co je ve mne stálé a trvá, je má naivita. Jakoby mi sama melancholie celou tu dobu zakrývala oči neviditelným šátkem a dnes mi ho sundala sama realita a já prvně spatřila světlo světa. Pocítila jeho krutost a uviděla pravou tvář těch, které jsem si, teď už musím říci: "představovala" jako barevné, tančící duše ze sluncem v očích.

Jsem tak trochu snílek a navždy jím zřejmě zůstanu, proto mám právo doufat,že tato skutečnost, není skutečná a doufat v jakýsi záchranný kruh, pomocnou ruku, nebeský oblak, který mi pomůže ven.

Ale počkat... já si vlastně myslela, že už na něm dávno stojím.. Já si byla vlastně sama jistá! Kdy se stal ten moment, kdy jsem zase spadla dolů ..

 I ty?....

... zrovna ty .. 

Osamělá v obrovském sále cestujících...

Hektické..

Unavující..

Velice unavující...

S toho jak všichni spěchají, nadávají, vyžadují, očekávají, chtějí, svádějí, klamou, kryji, mažou...

Já se chtěla jen smát...z někým

Chtěla jsem plout ...né plavat

Chtěla jsem batikovanou šálu a duhový svetr.. né límečky a punčošky

Chtěla jsem být s někým...né jen ze stromy

Bílá...jako stěnoví.

Ale někdo ze mě chtěl něco chtěl(zase)... jako nějaká expozice na trhu šílenců. Vězeň mezi zdmi..

Už tolikrát jsem říkala, že nesnáším horské dráhy... a vy pak objevujete místa, o kterých ani nevíte, že je máte..

Tudy ne....

            Tudy prostě ne...

...ty naivní, ufňukaná holko...

Komu se zavděčit? Jako když se topíš ve vlnách...

Je házení vajíček a štěrku legální způsob vyjádření svého názoru?

Je jednoduché hodit vejcem v davu a těžké vyslovit názor sám tak, aby vás někdo poslouchal. Ne, nemyslím si, že je to legální způsob vyjádření názoru, ale také beru na vědomí nevyslechnuté skupinky lidi, co ve snaze prosadit svůj názor diskuzí a ostatními prostředky, které selhaly v důsledku lehkovážnosti, řešit radikálnějším způsobem vyjádření, jakému se dostalo.

I kdybychom si dovolili tvrdit, že nejde o věc názoru, ale o vyjádření protestu proti situaci ve státě 20. let po revoluci, nespokojenosti vůči politickým stranám nebo konkrétním osobám, jak můžeme z incidentu na jednu osobu poznat, na kterou stranu nebo koho, je směřován tento názor chcete-li protest ? Jsme nespokojeni s vládou, politickými stranami nebo konkrétními politiky? Proč tedy neházíme vejci i jinde?

Nezmiňuji směšné a nekorektní davy lidí, co se házením vajec jen baví, ale promlouvám za ty, kteří mají snahu vést politiku lepším směrem. Kde vlastně najít podporu?

Jestliže člověk chce vyjádřit svůj názor, musí především vědět : kde ho vyjádřit, proti komu a proti čemu.

Jediná možnost jak docílit toho, abychom nemuseli po nikom házet vajíčka a štěrk je vyjadřovat názor diskuzí a především jít k volbám.

A mé řasy smíchem rozechvělo opět kouzlo paprsků, ležet tak v rozkvetlé louce na té nejbarevnější dece na Světě. Posmívat se tvarům mraků na obloze a hledat v nich znamení, posloucháte zpěv ptáků a toužíte odletět s nimi do blankytných oblak a na jazyku si mezi tím necháváte rozpouštět tu jemnou, sladkou jahodovo-vanilkovou zmrzlinou třtinu. Ulehnout do trávy ..cítit, chutnat, vnímat..jak ten čas letí.

A vy jste až duhový, usměvaví a všechny strasti už pochopili, že ve Vás nemají co dělat. Pod kůži si připadám tak sobecká, naivní a vkrádá se do mě nejistě bezbřehé štěstí. A nechává mě utonout...ale ještě na vteřinu.

Princezna ... ano vím, dětinské. Uvažte si s pampelišek věneček a buďte čím chcete..vílou, bludičkou, princeznou... Sundejte si boty a vnímejte tu něhu listů, zeleně a břízovou kůru. Ta vůně je tak přepychová, vysaje  Vás a strhne na kolena...a že trochu bloudím mimorealitou..Takové to je, když mou duši polapí

Barevné...

Roztoužené...

..... Okouzlené

                    .....JARO

Odrazte se od vašeho dna a všeho co vás sráží, co vás nutí k zemi jít.  Zmatené pocity, které měli být jinde u někoho jiného, nepotlačujte! Prociťujte je, vnímejte a hovořte o nich. Dokud sami nezmizí s vědomím, že u vás...nemají co dělat.

Jako poslední slovo knihy.. jako konec dlouhé filmu. Vzdej to! Já klesám k zemi. Obdiv patří nebi... prodej návod příteli.. jak mocná, pomíjivá to skutečnost. A vítr rozfoukal spoustu mojich myšlenek. Chci je zpátky dát dohromady, složit jako rozházené puzzle. Jsou mi vším, jsou mi symbolem a můžu se v nich schovat.

Odcházejí ve snaze zapomnění a vracejí se zpátky. S ještě větším, kousavějším strachem. Však ještě včera hvězdy zářili. Osude, živote vem si co pobereš...  ale nech mi ty jasné, jediné a dokonalé.. pokaždé vycházející hvězdy.

Když nemůžete nalézt člověka, aby vám porozuměl, aby vás bránit, aby vás chytil, aby vás rozesmával... Najdete si věci... Slunce, hvězdy, květy, stromy ..ono to vlastně nejsou jen obyčejné věci..:)