Stejně mi to příjde... jako říkanka
Jdeš .... zakopneš ...spadneš..... VSTANEŠ
....utíkáš...zakopneš...spadneš.....VSTANEŠ
....jdeš
"... přála bych si " ...
" být normální" ....
.... alespoň chvilinku
Jen snad kdyby existovaly pohádky ...
Jen snad kdyby jeden úsměv dokázal všechno změnit ...
Jak je daleko od odvahy do pravdy? Mě to přijde jako nekonečná cesta.
Nikdy nezazpívám krásnou píseň a nikdy nenamaluji mistrovské dílo. Nikdy neřeknu na jeden nádech co si myslím. Nejsem talentovaná a nikdy taky nebudu. Ale to ještě neznamená,že